Historie plemene
West highland white teriér pochází ze Skotska, z vysočiny na severu země tzv. Highlands. V této chudé, kamenité krajině s velkými vřesovišti protékají řeky, horská jezera střídají močály. Podnebí je zde drsné, deštivé s bouřlivými větry.
V rašeliništích, vřesovištích a lesích žijí srnci, zajíci a koroptve, kteří jsou kořistí pro dravou zvěř. Úkolem west highland teriéra, respektive jeho předků, bylo tuto dravou zvěř lovit, neboť k vypuzení lišek a jezevců z nor bylo zapotřebí malých, odvážných psů.
V 19. století chodili lovci s tmavosrstým předkem dnešního westíka, cairn teriérem. Bílá štěňata, která se ve vrhu objevovala, byla zabita jako nevhodná k lovu.
Avšak jednou se stalo Colonelu Malcolmovi z Poltallochu, že zastřelil svého psa, protože jej kvůli barvě srsti zaměnil s lovenou zvěří. Po této ztrátě se rozhodl chovat už jen bílé teriéry. Postupnou plemenitbou vyloučil ze svého chovu cairn teriérů tmavé zbarvení a jeho bílí teriéři se brzy stali uznávanými pro svou odvážnost a úspěšnost při lovu.
Název "west highland white terrier" se ale ujal až počátkem 20. století, kdy byl v říjnu 1907 uznán jako samostatné plemeno.
Postupem času se původně lovecké plemeno začalo přeměňovat na plemeno domácí, šlechtěním se westík stal nižším v kohoutku a kompaktnějším, zhoustla mu srst a hrubá srst, která byla dříve spíš na překážku, se dnes naopak stala typickým znakem westíků.
Westík se dnes chová převážně jako rodinný pes, ale předpoklady k lovu v sobě stále nese. Tuto skutečnost by si měl uvědomit každý budoucí majitel westíka, tento mrňous potřebuje být neustále nějak "vytížen". Westíkovi je třeba věnovat spostu času a dbát na to, aby pes zůstal aktivním a mohl se dostatečně vyřádit.
